Nudní hubovatelé.

Občas na nás juknou z obrazovky a nadávají a nadávají a nadávají nám počestným televizním koncesionářům, místo toho, aby nám děkovali.  

Máme tu otravné profesionální  hubouny  komoušovité. Cítí se odstrčeni. Za starého režimu tahle sorta zlosynů  vytýkala občanům nedostatek třídního uvědomění, dnes se propadla  mezi hubovatelskou spodinu. Z  televizní obrazovky nám nadává , že nesprávně plníme svou občanskou povinnost při třídění odpadu. Pevnější papír prý nemá co dělat v kontejneru pro  papír, plastu je nadbytek a lidé jako naschvál jim ho třídí stále více.

Občané rozmařile plýtvali vodou, byli proto  hubouny  peskováni a  nejen to, voda byla z výchovných  důvodů zdražena. Když  jsme my, nebozí občané, omezili  spotřebu, byla voda znovu zdražena, tentokrát prý proto, že vybrané  vodné nepokrývá náklady čističek.

Nejhorší je to se zmíněným  pevnějším papírem. Papíroví odpadlíci ho nechtějí, do netříděného odpadu se také nehodí, mohutněly by skládky, hodíte-li  ho tedy do záchodu, prý se ucpou kanály. Za bolševíka se řitě vytíraly novinami, toaletní papír často mizel z prodeje. Příkladem nám i dnes  mohou být sovětští kakáči. Adolf Hofmeister kdysi napsal Janu Werichovi  o svých  zkušenostech s moskevskými veřejnými záchodky: Lidé tu sedí  na bobku, pěkně v řadě vedle sebe, čtou noviny, občas si je mezi sebou vymění  a po použití  je vhodí do kyblíku! Stále se ještě máme od bolševíků čemu učit.

Nejlépe však asi bude zmíněným huboušům- exkomoušům rázně domluvit  přes obě tváře, přesně podle Werichova  receptu.