Kacířské zamyšlení.

Existují  věci, které obtížně snášejí legraci. Možná by stálo za to, je v tomto směru drobet  otužit a sejmout z nich tíživá tabu.

Pokud sahá moje paměť,  až  do samého  listopadu 1989 byla naše země odsouzena k trojici hymen. Do roku 1939 tu vedle Kde domova mého  a Nad Tatrou sa blýská existovala ještě rusínská hymna: "Podkarpatskyje Rusíné". Za první okupace se hrával Deutschland  Deutschland, pak Horst Wessel Lied (Die Fahne hoch) a Kde domov můj. Po válce  německé hymny vystřídal "Sajůz něrušímyj " a  až na  třetí pozici byla odsunuta Nad Tatrou se blýská.

Z tohoto období mám zajímavou vzpomínku. Učitel hudební výchovy, jinak varhaník z bubenečského kostela U svatého Gottharda, stál na stupínku, komicky rozhazoval pažemi, při čemž   se mu na pleši zrcadlilo čtyřdílné okno. Bylo to k popukání.  Dostal jsem za to rákoskou do hlavy a záznam do třídnice: Smál se při hymnách. Od té doby si pamatuji, že s hymnami není žádná legrace. že z hlediska humoru jsou jaksi tabu. Snad proto mě napadá kacířská myšlenka. Proč bychom i dnes nemohli mít třídílnou hymnu. Stačilo by tu stávající rozšířit  o moravskou a slezskou část. Abych se někoho nedotkl, upozorňuji, že následující řádky nejsou míněny smrtelně vážně.

 Moraváci by jistě uvítali v roli své hymny onu známou  "…. ale, že je Morava malůčka,  ošidila dcerečka synečka" a  Chachaři by snad ocenili "…. černo- ó-Kybača ovečky zatáča". Vlastně i české hymně by slušel jak nový text,  tak nová melodie. Ta stávající se obtížně  zpívá, hlavně v těch dýchavičných výškách  v okolí  borů šumících pó- ó- ska- lí- nách. Málokdo je zvládá, zpívá falešně a ztrácí rytmus. Máme řadu krásných jednoduchých  melodií, stačí do nich jen nasunout  vhodný text. Například: Largo od Antonína Dvořáka, či Sluníčko, sluníčko od  Suchého a  Šlitra nebo S puškou v ruce na šakala od Vodňanského a Skoumala.