Václav Vít

My devítiletí frackové z května 1945

10. 05. 2017 8:55:13
Chodili jsme do třetí třídy, usilovali jsme o image uličníků. Byli jsme však spíše poděsové, občas i pancrpoděsové. Slovo pancr z něměckého der Panzer se denně vyskytovalo ve zprávách

Chodili jsme do třetí třídy, usilovali jsme o image uličníků. Byli jsme však spíše poděsové, občas i pancrpoděsové. Slovo pancr z něměckého der Panzer se denně vyskytovalo ve zprávách a znamenalo tank, pancíř, obrněné vozidlo. Poděs bylo něco mezi zmatkářem a strašpytlem.Byli jsme sice školáci, ale do školy jsme už několik dní nemuseli, byly zavřené.

Venku bylo fajn počasí. I vyhlídky do budoucna nevypadaly špatně. Trochu nás mrzelo, že Praha má být prohlášena lazaretním městem, tudíž nehrozilo bombardování amerických plutokratů (jak Amíky nazývali nacisté), tím pádem nebudou padat staniolové pásky (falešné protiradarové cíle) a střepiny protiletadlových granátů, jejichž kolekcemi jsme se rádi chlubívali. Pravda, na dobovém plakátě nám hrozil krvavý bolševický pařát zobrazovaný nad varováním "Zachvátí-li tě, zahyneš". Tímhle plakátem nám to náckové pěkně a nadlouho zavařili. Jejich propagandě nikdo nevěřil, mělo se proto všeobecně za to, že je tomu přesně naopak, že sověti jsou neviní hošánkové, kteří nás na věčné časy ochrání od všeho zlého. A málem se tak stalo, ovšem trochu jinak, než jsme si dokázali představit.

4. května byly československé vlajky, ukrývané nejčastěji pod uhlím, stříhány a přešívány na malé praporky, a ještě téhož dne dávány do oken. Dejvické květinářství dostalo novou fasádu. Místo "Blumen Květiny" se objevily jen "Květiny" se sedmikráskou nad měkkým "i". Téhož dne odpoledne trojice hřmotných vypasených esámanů hnala napříč Kulaťákem (tehdy Wehrmachtplatz) skupinu zbědovaných lidských trosek. Chodci esámany napadli a ubožáky si rozebrali. Začalo jít do tuhého.

5. května dopoledne zářilo slunce, v pražských tramvajích ozdobených zelení a vlaječkami jásali Pražané, my kluci jsme na ně "statečně" mávali. Krátce před polednem se můj otec vrátil z práce s tím, že Američané jsou v Berouně, za hodinu budou na Smíchově. Začalo Pražské povstání.

Američané nedorazili. Zastavil je pozdější hrdina Pražského jara Josef Smrkovský. Inu časy se mění a lidé s nimi.

Popoledni 5. května se prudce zhoršilo počasí. Začalo vytrvale pršet a vydrželo to až do odpoledne 8. května. Skličujícímu počasí odpovídala i chmurná nálada. Němci měli citelnou převahu a Američané oznámili, že osvobození Prahy přenechají Rusům. V Dejvicích v okolí Kulaťáku vládli esesáci, barikády tu nestály, nemohli jsme tudíž, my dejvičtí kluci moknout při jejich stavbě jako čtyřletý nepromokavý hrdina Václav Klaus.

9.května před úsvitem nás probudila prudká kanonáda. Nikdo nezaváhal a rychle spěchal do sklepního úkrytu. Palba se přiblížovala, s halasným třeskotem se sypala okenní skla . Kolem deváté někdo zaklepal na dveře činžáku. Našla se odvážná žena a šla otevřít. Vrátila se a vítězně zvolala: " Jsou to Rusové, naši bratři".

Vyšli jsme ven do překrásného slunného dne. Na chodníku, na silnici, na travnatých i tramvajových pásech, všude bylo nastláno patronami (nábojnicemi) různých kalibrů, střepinami dělostřeleckých granátů, krčilo se tu zdemolované německé pancrvozidlo. Z velké a menší patrony a z kousku filmu šlo sestavit klukovskou palnou zbraň. Páťákovi Kamilovi ta menší patrona trefila přímo do oka. Na podzim zas viděl téměř normálně.

Autor: Václav Vít | karma: 17.38 | přečteno: 437 ×
Poslední články autora