Vzhůru na Tchaj- wan!

A přece se jede! Část naší politické representace je proti. Nevadí, Číňanům se v podmínkách  diktatury podařil hospodářský zázrak. Zasluhují si našeho uznání . Tchaj- wan dokonce nikdy nepodlehl komunistické ideologii.

Tchaj -wan  se ještě pár  let po válce nazýval Formoza.  Americký generál  Mc Arthur si tam napnul svůj hlavní stan a celé dny se na plážích  opaloval nahoře bez. Mezi tím Rusové ve vší tichosti nasadili do severočínského pohraničí dobře vyzbrojené a silně toxické viry bolševizmu.  Těmi  pak infikovali nebohé Číňánky s očima jak z čítánky a ti pak  během tří let ovládli  většinu čínského území . Mc Arthur se pevně držel zásady nevměšování do čínských záležitostí  a tak nám vypučela Čínská lidová republika.

Číňané si pak prošli tvrdou školou stalinského teroru, nedostatků a beznaděje. Nakonec  se jejich vůdci poněkud umoudřili a nastolili svobodu podnikání. Diktatura  polevila,  nedostatek a beznaděj  se staly minulosti. Komunistickým vládcům však narostly velmocenské ambice.

Mají v zemi absolutní moc, ovšem jsou to pouzí  lidé, smrtelní a zranitelní , jako ostatní primáti. Mohou být kdykoli odstranění  vnitropartajními konkurenty nebo méně snadno demokraticky smýšlejícími občany. Nejsnadnější cestou by  zřejmě  byl vnitropartajní puč vedoucí k nestabilitě a konečné porážce komunistického zla lidovým povstáním.

Naše početná senátní a podnikatelská delegace odjíždí na  Tchaj wan. Nechť je vnímána jako mise dobré vůle a projev sympatií,  které chováme vůči  skvělému čínskému národu.