Stavba komunizmu na obzoru?

Myšlenka gigantických vodních staveb naštěstí neupadla v zapomnění. Můžeme navázat tam, kde ruští bolševíci skončili,  výzvou macešské přírodě, která se pokouší zhatit naše úsilí  tentokráte podvraťáckými změnami klimatu. 

V padesátých letech minulého století se bojovalo za mír gigantickými vodními díly, stavbami komunizmu, jimiž vedle zdrogovaného  sportu sovětská říše dokazovala převahu svého politického systému. Vznikly mohutné vodní elektrárny a  za nimi rozsáhlá umělá jezera, jimž se říkalo moře: například Kujbyševské moře, Volgogradské moře. Budovaly se i kanály spojující  veletoky, například Volžsko-Donský kanál, Moskva se pak stala přístavem sedmi moří: Bílého, Severního, Baltského, Středozemního, Kaspického, Kujbyševského a Volgogradského. Mělo to i své mouchy. Toky se zpomalily, utrpěla čistota vody, kaviár se stal nedostatkovým zbožím, nedomyšlenou meliorací bylo podmáčeno a znehodnoceno spousta orné  půdy, kremelští  vodko-stratégové jaksi  zapomněli na vysoušení následně rozbahnělé  půdy.

Padesát let po invazi Dunaj máme na stole projekt Labe- Odra- Dunaj, doporučovaný samotným prezidentem republiky, který je neméně ambiciózní  než zmíněné stavby komunizmu. Je tu ovšem problém klimatických změn.  O nich snad už nepochybuje ani Václav Klaus I. . který tvrdíval, že se tomu nesmyslu všichni jednou zasmějeme. Dnes už mu zbývá jen křivý úsměšek, ovšem fakta jsou fakta. Vody bude méně a gigantická vodní díla včetně zdymadel a plavebních komor může postihnout osud H-systému ovšem o tři řády bolestivější.

Když už za každou cenu investovat, což takhle postavit flotilu  těžkotonážních obojživelných vznášedel.  Mohly by na vlastní ose překonávat vodní plochy , vodní toky, dálnice, mořské úžiny i umetené pouště.  Plavba z Brna do Kábulu by se mohla pořídit za pár šupů! 

Upozornění pro snaživé tróly:  jde o pouhý žert.