Likvidace novináře v praxi.

Sousedíme se Slovenskem, máme kus společné historie, mnozí v zahraničí nás ještě příliš nerozlišují. Známé nenávistné výroky našeho prezidenta na adresu novinářů si mnohý cizinec může dát do souvislosti s vraždou pana Kuciaka.

Obraz toho, co se vlastně událo na Slovensku se začíná pomalu vynořovat z mlhy. Kuciak nebyl zuřivým reportérem, který by v terénu nacházel nová fakta. Byl to analytik, který na základě známých faktů dokázal odvozovat nepříjemné skryté pravdy. A to ho, i jeho družku, zřejmě stálo život. Reakce slovenského premiéra byla  podivná. Položil na stůl milion Eur v hotovosti pro toho, kdo přivede policii na stopu, současně však vynadal novinářům a opozici, že si dovoluje upozorňovat na prokázanou spolupráci nejvyšších míst slovenské výkonné moci s mafiány, stihanými v Itálii, jichž se týkal poslední  Kuciakův  článek .

Hrozí snad, že cílem vyšetřování bude prokázat nevinu Ficových spolupracovníků? Projeví  se  zde stejná vlastenecká autocenzura  jako při šetření mečiarovského únosu syna prezidenta Kováče?

Doufejme, že nikoli, že šlo jen o přehnanou reakci, vyvolanou pudem sebezáchovy.

Náš pan prezident, proslulý svými nenávistnými výpady proti novinářům, se k této pro něho jistě velice choulostivé události nevyjádřil. Udělal dobře. Jistě by jeho reakce byla dalším  útokem na sdělovací prostředky (s výjimkou Barrandova). Zachraňoval to Ovčáček, který ovšem neztratil tvář a novinářům  řádně vynadal. Tentokráte však vzhledem k nastalé situaci neobhajoval prezidentovu umanutou tezi, že  novináře jest  nutno likvidovat.

Na Slovensku zřejmě hoří italské mafii půda pod nohama. Neposunou se jižanští mafiózové  k nám?  Příštích pět let by tu mohli pomáhat  hubit jedovatý plevel na zahrádkách pražských kaváren.