Antisemita v hroší kůži

Nepůjde zde o nařvaného  nácka, nýbrž o svérázný výklad osudu biblického proroka  Jonáše, tenkrát ještě bez tingl tanglu.  

Biblický prorokožrout behemoth zřejmě nebyl  velrybou, jak se obecně traduje, spíše se jednalo o vykutáleného hrocha. Mezery v zoologických znalostech autorů Starého zákona jsou sice úsměvné, leč s ohledem na dobu vzniku omluvitelné. 

Hroch  dokáže rozevřít svou tlamu snad nejvíce ze všech čtyřnohých savců. Neměl by  pro něho být problém pozřít Jonáše na jedno jediné polknutí,  zato Suchého tingl tangl by už pro něj bylo nadlimitní m soustem.

Za své hříchy potrestaný Jonáš se v žaludku behemotha tři dny  a tři noci modlil. Velice umodlený, zemdlený a oleptaný až na kost se  nakonec dočkal Hospodinovy milosti. Zklamaný behemoth se zařekl, že   už   nikdy nechce zažít takovou  zácpu, a  že proto už nikdy neschlamstne syrového Žida. I vyvrhl  ho jako jelení parohy a šel si vypláchnout tlamu do Nilu. Jonáš se odebral na nebesa, kde byl nasměrován na  kožní oddělení, z něhož se ozýval pekelný řev malomocných!

Ani na nebesích neměl na růžích ustláno.