Za onoho času, jak by řekl hlavní hrdina biblického Nového zákona, jsem blíže poznal dva studenty, pocházející z okolí Žlutého moře, Korejce a Číňana.
První se jmenoval Dzo Dok-chi, ostatní Severokorejci mu říkali Dokchia. Bydlel s námi na koleji v jednom pokoji pro tři. Učil se dobře, naučil se obstojně česky, pokud něčemu nerozuměl vytáhl česko - ruský a rusko - japonský slovník. Dostal se do přechodných kontraverzí s velvyslanectvím KLDR, poučili jsme ho, že pravda vyžaduje šetrného zacházení, říkat ji hlupákům ji ponižuje a znesvěcuje, musí se vyslovit v pravý čas, na správném místě chápajícímu publiku. On nás za odměnu naučil úder hlavou do hlavy protivníka. Jeho znalost je k nezaplacení i dnes v případě nutné obrany proti útoku přerostlých puberťáků nebo hordy nepřizpůsobivých záškoláků.
Ten druhý se původně v čínštině jmenoval " Ten Druhý", neboť se narodil jako druhorozený syn. Jméno mu nepřipadalo dostatečně motivující, dal se přejmenovat na "Li Biň", což znamená Dobrý člověk tedy Dobrák. V češtině je dobrák téměř synonymem slov hlupák, trouba či ťululum. V čínštině tomu asi nebude jinak. Jednoho dne dostali čínští studenti pokyn z velvyslanectví hromadně si zaplavat. Li Biň se styděl přiznat, že neumí plavat a utonul!
Osudná chyba. Mao Tse - tun byl výborný plavec, počátkem šedesátých let obletěla svět fotka, na níž velký Mao plave včele celého politbyra! Být neplavcem byl téměř zločin. Přesvědčil se o tom i Nikita Chruščov. Přiletěl do Pekingu s direktivou podřídit čínské válečné loďstvo ruskému velení. Mao ho přijal v bazénu, neplavec Nikita požádal o nafukovací člun. Mao se mu vysmál: jak může někdo, kdo neumí ani plavat rozhodovat o čínském loďstvu!
Lze proto vřele doporučit Miloši Zemanovi, ať tentokrát projeví trochu kuráže a vrhne se do vod Žluté řeky bez svého gumového plavidla. Jinak hrozí, že některé z chapadel Hedvábné stezky neskončí na Hradčanech, ale v podloubí Lidového domu.
