Po vítězném nástupu islámu a autoritářského stylu vládnutí v Turecku nastal čas vážně se zabývat budoucnosti. Politika demokratických transformací v islámských zemích selhala. Islám,je naším agilním protivníkem.
V rychlíku z Prahy do Českých Budějovic náhle procitl jistý pan Řehka a spustil: "Tak si to sedlám po teheránské Imám Homeyni street a proti mně si to sedlá obézní muslim. Slušně jsem pozdravil slovy Alláh je veliký a nadále roste, což jsem doplnil příslušnými gesty, pro případ, že by vašnosta nerozuměl hezky česky". Panu Řehkovi to ve zmíněném drnkajícím vlaku prošlo, hůře dopadl pakistánský študák, který si dovolil zapochybovat o jedné ze súr Koránu. Byl lynčován spolužáky, neboť se dopustil smrtelného hříchu rouhání, které je v této spřátelené zemi stíháno trestem nejvyšším.
Uznávaný německý novinář Constantin Schreiber, dokonale ovládající arabštinu, obešel berlínské mešity. Nejprve z toho byl zděšen, pak o tom napsal knihu. Ústředním motivem kázání imámů je integrace moslimů, nikoli ovšem do německé společnosti, nýbrž naopak proti ní, neboť Němci jsou špatní, nevěří v Alláha a proroka Mohameda. Německé úřady na integraci přispívaly, aniž by tušily o jaké svinstvo se jedná.
V Turecku dosáhl svého prezident Erdogan, země zřejmě spočine ještě hlouběji v lůně Islámu. Soužití s třemi miliony tureckých imigrantů v EU bude zajisté pravým potěšením.
Není načase správně pojmenovat Islám a vytlačit ho nejen z EU?
